Koně,to,pro co někteří žijou

29. října 2011 v 23:35 | © Aillen
Většinou to začíná prvním uviděním tohoto majestátného zvířete.Pohled na něj je opravdu úžasný a oslniví tak,že oslní oči,a člověk se rozhodne jim věnovat.Aneb kapka z mého života s koňmi...
Tento článek je určen především pro příznivce koní.

Vzpomeňte si na dětství ,,mami koupíš mi toho plyšového koníka?''.Alespoň teda tak znělo moje.Od cca 6 let jsem měla touhu poznat toto zvíře nejen z plyšáků.Avšak vůči městu ve kterém žiju,to nebylo lehké.Moje vůbec první jízda byla na nádherném bílém koni,nebo klisně,to už jistě nevím,ale jistě vím,že to byl nádherný pocit.Seděla jsem na něm myslím jen s madly,o to to bylo krásnější.Uchvátilo mě to,ale chtěla jsem víc takových jízd.V sedmi letech jsme našly nějakou stáj,ne zrovna levnou,ale tady se o cenách zatím nebavíme.Moje druhá jízda v životě,anebo spíš první lekce na koni se odehrála na hřbetě hnědo strakatém poníkovi.Už tehdy jsem myslím dostala kapku chutě klusu na koni.
Pamatuji si,že po skončení lekce,nastalo i moje první jakoby plavení.Trenér mě i se ,,strakoušem'' Lukym vedl k řece,do které mi poník zalezl,málem se tam i se mnou vyválel;krásnej pocit to byl. Za měsíc mě čekala další lekce,kde jsem víc nahlédla pod pokličku klusu na hřebtě shetladnské poničky Lucinky. Další měsíc další lekce,a další opět,ale bohužel po dlouhou dobu poslední.Tehdy jsem se vůbec nemohla soustředit,a to mě přivedlo k mému prvnímu pádu.Tehdy jsem ještě byla malé tvrdohlavé dítě,tak jsem se svím ,,tvrdohlavictvím'' odkázala jezdit na koních po dobu 2 let,sama sebe se nechápu.


Po těch dlouhých dvou letech jsem začala hledat nějakou stáj,ale marně.Ale v létě 2009 jsem se vydala na svůj první koňský tábor,kde jsem strávila týden se svojí spolužačkou.Našla jsem si tam jednu lásku,koňskou; bílou kobylku Salome,zkráceně Sally.Jízda na ní,je nepopsatelná,je to jako let ve snu,je mi líto že jsem s ní nezažila cval.Koňská cesta mi pokračovala opět o rok později,kdy jsem znovu jela na tentýž tábor,tentokrát na 14 dní.Moje milovaná kobylka měla hříbě,nádherného hnědého Dennyho,a vůbec,ještě dvě klisny měly hříbata,Hanička měla Sherry,a Femina Ronnyho.Všichni byly zlatí :).Tím že Sally měla hříbě,nemohla jsem na ní jezdit,až předposlední den se mi naskytla ta možnost,a nelituju toho.To jsem si její božkou jízdu mohla vychutnat víc,a taky že vychutnala.Ovšem to byla moje poslední jízda na ní,poslední v životě...nedávno byla někomu prodána,mám slzy v očích a na srdci to opravdu bolí,to byla kobylka pod sluncem,proč? Proč už nikdy?! :'(
To je ona,klisna mého srdce,nikdy na tebe nezapomenu! At my heart forever♥ :'(.
Chybíš mi :'((

Začátkem následujícího jara jsem začala jezdit ve stáji ,,Statenice'' kde mám oblíbence Amonka♥ a Grace♥.Později jsem tam chodila s Enn z equilove.blog.cz . Naučila mě toho hodně o péči o koně :),děkují moc Enn,je mi moc líto že už spolu nechodíme,ráda bych s tebou někdy šla někam na koně :( ani nevíš jak moc...
Jezdím tam doposud,ale kvůli škole musím jízdu omezovat,což je mi líto,a zároveň tím končí moje povídání,snad si to alespoň někdo přečte,přeju dobrou noc všem.
Aill.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enn | Web | 29. října 2011 v 23:39 | Reagovat

Vím jaký to je, přijít o oblíbenýho koně.. bohužel.. :(  Jinak vůbec nemáš za co, ale nemám pocit že bych tě něco naučila.. na koně už asi neno..., ale někdy někam určitě skákneme :))*

2 black Jackie | Web | 30. října 2011 v 8:14 | Reagovat

..U mě to začalo tk, že jeden soused jel kolem našeho na koni a na ohlávce měl malého poníka, já přiběhla k němu jestli se můžu svést.. :) krásný pocit.. sice jsem neseděla na koni poprvé,, to jsem seděla tk v roce a půl když mě brácha brával do jedné stáje kde jezdil.. :) ale to si nepamatuju,, jedině z fotek..:) Jinak.. vím jaké to je přijít o koně,, když mi bylo 12 přemluvila jsem moje rodiče aby mi koupily Haflinga.. :* :) jenže.. kvůli mojí nešikovnosti, jsem hodně padala a vždycky se mi něco stalo.. kdyby se mi nic nestalo.. měla bych ho ještě.. ale takhle mi ho prodali ...:(

3 Terii-a | Web | 30. října 2011 v 19:12 | Reagovat

Ahoj, nechceš spřátelit ?¨Máš moc hezký blog ! ;)

4 Wiki | Web | 5. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

mě taky prodali koníka, byl to ten nejúžasnější koník pod sluncem.. sou to už dva roky a já to přece jen těžko překousávám.. když jezdím na koni, a není to on, starám se o koně a není to on..I za ty čtyři (ano, jen čtyři), jízdy mi neuvěřitelně přirostl k srdci. Prakticky jsem se na něm naučila skoro vše a ted to ani nemá cenu.. on je stovky kilometrů ode mě, občas tam do té oblasti jezdíme, ale kde je on, to ovšem nikdo neví.. nechápu, že kamarádka si nepamatuje adresu.. (ona ho prodala..) byl dušný, potřeboval pohyb (tak to jsme dva :D) a proto ho prodali.. byl hodně vysoký, ale ovšem ani to mě neodradilo..
psala jsem smsku kamarádce, jak se má a přišlo mi, že ho prodali.. slzám jsme se neubránila (co slzám, vodopádu slz..) Strašně mě to mrzí a pořád si říkám, jak se má a jaké by to bylo, kdyby ho neprodali... jenže, to už se NIKDY nedozvím.. bože, jak se mi po něm stýská..

takže tě naprosto chápu, s těmihle kamarády se neuvěřitelně těžko loučí..( v mém případě ani to loučení neproběhlo..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama